Konejme jen takovou práci, která slouží veřejnosti.

Obchod jest službou lidem. Čím obchodník více pochopí tuto pravdu, tím více bude s to, rozšiřovati svůj obchod, neboť tím více se bude rozšiřovati kruh lidí, kteří budou státi o obchodní spojení s ním.

Často jsem stál před rozcestím, nevěda, mám-li jíti vpravo nebo vlevo, a myslím, že jsem nakonec nejvíce vydělal, když jsem se rozhodl pro ten směr, který se z počátku zdál prospěšný jen lidem - veřejnosti.

Směr, který sliboval z počátku prospěch jen mně a veřejnosti škodu, přinesl na konec škodu nám oběma. Obchodní úspěch jest založen na vítězství nad našimi slabostmi.

*

Nepřítel našeho obchodního úspěchu sídlí v nás.

* * *

Obuvnický obor přináší výrobcům nejvíce ztrát při vykrajování kůží. Kůže jest přírodní výrobek a je proto každá jiná. Ale v kůži i každé místečko má jiné vlastnosti, a rovněž každý dílec na botě vyžaduje jiných vlastností.

Kráječi při nedbalé práci nakrájejí z veliké a dobré kůže málo, a to ještě špatných bot. Při bedlivé práci docílí se opaku. Z menší a třeba i méně dobré kůže nakrájejí více a dobrých bot.

Když jsme se naučili poznávati rozsah těchto ztrát zavedením dobrých účetních systémů, shledali jsme, že pokrok jest možný jen, když snížíme tyto ztráty.

Snížiti je bylo možno jen za pomocí kráječů. Bylo nutno z dělníků udělati obchodníky a přátele své práce a naučiti je rychle z hlavy počítati. To, co dělal dosud jen šéf sám a to za zavřenými dveřmi s několika důvěrníky, museli započíti dělati všichni.

Kalkulace dosud zavřené v nedobytné pokladně šéfově musely býti vloženy do rukou všech zřízenců, ba každého kráječe. Takto ocitla se největší tajemství obchodu na ulici, na dosah ruky zlé konkurence, která každý náš pohyb sledovala a každý náš krok napodobovala.

Trvalo dlouho, nežli vyprchal z očí lidí závodu oddaných strach z této novoty. A bylo tomu rovněž tak v době, kdy jsme vyhazovali ze šéfovy pokladny účetní uzávěrky jednotlivých oddělení, ba i celého závodu. Ukázalo se, že tyto věci jsou nepostradatelny lidem zodpovědným za dotyčná oddělení. Ukázalo se, že lidé nemohou pracovati s plným úspěchem, když nevědí naprosto všechno, co se na jejich oddělení vztahuje. Ale už tu bylo zase strašidlo. V tomto případě obléklo se do masky zlého berního. Aby strašidlo nahnalo nám hrůzu, o to staraly se svorně všechny noviny všech směrů a všech jazyků. Kde jaký živnostník věděl docela určitě, že dosud každý obchod zahynul na vysoké, ba nesnesitelné daně. Měli jsme neuvědomělý pocit, že každý obchod žije jen z toho, o co ošidí toho zlého ukrutného fiskuse. Naproti tomu o zákonech berních jsme nevěděli ničeho.

Když se nám podařilo ovládnouti tento zděděný a vštípený blud o daních, měli jsme půl cesty vítězství za sebou.

Bylo to několik let před válkou, kdy dali jsme se berním odborníkem poučiti o berních zákonech a omráčili jsme berního tím, že jsme mu předložili ku zdanění obnosy, na které nikdy před tím nepomyslel přesto, že jsme využili všech zákonitých úlev.

Takto získaná pevná půda zákona zachránila nás nejednou, zejména v dobu, kdy berní poměry staly se skutečným úskalím i obchodům, obezřele a poctivě vedeným.

Největší prospěch této očisty pozůstával v tom, že jsme mohli svoji činnost provozovati v plné záři denního světla, že o každém našem kroku smělo věděti libovolné množství lidí a odpadla tím jedna příčina schovávati v pokladně šéfově to, čeho spolupracovníkům bylo při jejich práci naléhavě třeba.

Jak malichernými mohou býti lidé v tomto ohledu, zjistil jsem u jistého koželuha, který měl všechny podmínky pro úspěch, scházelo mu jen přesné průmyslové účetnictví. Když zvěděl, že kdyby si zavedl přesné účetnictví, mohl by každý tak jako on zjistiti každé chvilky jeho poměry, byl nespokojen a stal se až zuřivým, když zjistil, že jeho zřízenec by věděl na haléř, kolik on, šéf, spotřeboval peněz pro své osobní účely. Řekl, že to si on nepovede, to že nepoví ani své ženě, a odešel.

* * *

Ještě jeden strašák bránil zveřejnění účetních tajemství šéfových. Strach před náročností lidí. Nejpohodlnější odbytí oprávněných i neoprávněných nároků zaměstnanců mají šéfové v odpovědi: »Nemohu! Nevynáší! Ztrácíme!« Bylo třeba za tyto staré, vyzkoušené prostředky vynajiti nové.

Bylo třeba najíti pro všechny časy srdce ochotné splniti každý oprávněný nárok našich spolupracovníků a odvahu odmítnouti otevřeně a mužně nároky neoprávněné.

A zrovna tak, jak neprospěšny jsou všechny spisy, ať účetní, ať jiné, o výkonech a výsledcích závodu, pokud jsou uloženy v nedobytných pokladnách šéfových, tak neprospěšné jsou i vědomosti a myšlenky skrývané v mozku podnikatele.

Počet výkonů, na které jest omezena osoba i nejpilnějšího podnikatele, jest mizivější tím více, čím větší jest podnik. Čím větší je počet spolupracovníků u srovnávání s počtem výkonů, které musí býti provedeny. A jak mají ti četní spolupracovníci pracovati ve shodě s ideami svého vůdce, když je neznají?

Což nepoučuje nás mylně historie, že téměř všechny bitvy byly prohrány, protože byla idea vojevůdcova předčasně prozrazena?

Jak mnoho potřebuje člověk času a energie, než pochopí, že jsou to jen pouhé výmluvy neschopných vůdců, a než překoná u sebe sama tyto učené žvásty!

Ve skutečnosti bylo nejvíce bitev prohráno, protože lidé neznali svých úloh, protože vůdce byl domýšlivý strašpytel, obávající se nejvíce toho, aby jej někdo z jeho lidí neoloupil o jeho pošetilou myšlenku.

A každá myšlenka, každá idea, dokud je uvězněná v lidském mozku, je pošetilá, neplodná. Je to pouhá hrouda, byť i hrouda, ze které lze vybrousiti drahokamy. Každá lidská myšlenka potřebuje brusu a tím brusem jsou zase jen lidské mozky.

Často přicházejí ke mně vynálezci s tímto oslovením: »Jste jediným mužem, k němuž mám důvěru, že nezneužije mého velkolepého vynálezu. Chci si to dáti patentovati, ale obávám se vyzrazení.«

Ruce se jim třesou, když vytahují ty své papírky neb kolečka z kapes, jako kdyby tahali ze sebe svoji duši. A čím větší strach doprovází tuto zpověď, tím větší pošetilost z toho vyleze.

Vybuchl bych často ve smích, kdyby mi nepřipomínali tito lidé se strachem o své myšlenky, o své pošetilosti, mé vlastní boje, než jsem přestal pobíhati po patentních úřadech a pochopil, že největší odměna myslitele vězí v rozřešeném problému.

Aby problém mohl rozluštiti, musel myslitel zesíliti a ukázniti své mozkové orgány na tolik, aby stačily vykonávati předložený jim úkol. Zrovna tak, jako borec musí nejdříve utužiti a uspořádati své svalstvo, než udělá první vzklopku.

* * *

Všechny lidské statky, všechno zlato na povrchu zemském, ba i to uložené pod tíhou hor, jsou hříčkami lidského mozku, a všechna moc světa jest jeho naprosto oddanou služebnicí. Jestliže přes to někteří velicí myslitelé umírají bez moci a chudí, je to jen proto, že si buď nepřáli nésti tíhu zodpovědnosti za bohatství a za moc, anebo nebyli tím, čím se zdáli.

* * *

Podařilo se mi zameziti hádkám našich prodavačů se zákazníky o ceny a hádkám závodu se zaměstnanci o mzdy, a to k velkému prospěchu všech tří zúčastněných. Ale nepodařilo se mi dosud zameziti hádkám a nedůvěře Vás navzájem mezi sebou. Většina z Vás představuje v našem závodě samostatné podnikatele, neboť příjmy Vaše jsou závislé na výsledcích Vašeho oddělení. Mnozí máte za to, že celý úspěch Vašeho oddělení jest závislý od toho, jak se Vám podaří stlačiti cenu za zboží tomu oddělení, které Vám dodává, a jak dovedete vynutiti vysokou cenu na oddělení, které od Vás odebírá.

Vy, kteří soustřeďujete celý svůj rozum na to, abyste ze svých obchodních přátel vytloukli co nejvíce, trpíte a musíte trpěti ve svých odděleních mrhání materiálem a časem. Mějte na paměti odpověď nejznamenitějšího obchodníka starého Řecka, kterou dal Alexandru Velikému, byv tázán, jak přišel ke svému velkému jmění. Pravil prostě: »Kupuji draho a prodávám lacino.«

Dobrým příkladem, jak si máte navzájem počínati, mohou Vám býti naše prodejny, naše stanovisko k zákazníku. V našich prodejnách není smlouvání. První naše slovo je také poslední, jak v naší zemi, tak v cizině, a celé naše úsilí směřuje k tomu, abychom splnili i nevyslovená přání v míře co největší.

Účelem této řeči jest, abyste každý pochopil způsob práce v našem závodě a abyste každý svoji práci také v tomto duchu konal.

K našemu úspěchu nestačí ovšem, aby jedině závod měl správné stanovisko ke státu, k zákazníkům a ke svým členům.

Je třeba, aby i členové jeho měli totéž stanovisko k závodu, zvláště však totéž stanovisko k jednání mezi sebou.

Jedině v spolupráci a vzájemné shodě můžeme svou prací posloužiti veřejnosti, budujíce blahobyt všech.