Největší překážku hledejme každý u sebe a u našich malých podnikatelů. Ti budou tvořiti překážku tím větší, čím méně důležité jest jejich postavení. Budou ustrašeni nebezpečím, že se stanou postradatelnými.

Touha státi se nepostradatelným jest pákou pokroku, ale brzdou pokroku jest naše touha, zůstati nepostradatelnými.

Neschopný ředitel se ohlíží žárlivě kolem sebe, aby odstranil každého, kdo by mu mohl přerůsti přes hlavu, kdo by jej mohl nahraditi. Schopný ředitel jest naopak udýchán sháněním a výchovou lidí, kteří by co nejdříve mohli konati jeho práci, protože sotvaže se ji naučil konati, sám už vidí, že je ho třeba o poschodí výše, aby jeho práce dole mohla býti řádně vykonávána. Nestará se o to, je-li na dveřích, vedoucích k vrchnímu řediteli, napsáno: Vstup zapovězen. Vstoupí, pozdraví zdvořile pana vrchního ředitele a dámu najevo, že nestojí o jeho křeslo, že chce vykonati jen jeho práci.

Staneme se méně žárlivými, úzkostlivými o naše nynější místa, když pochopíme, že práce vynášející skrovné živobytí jest stále hledána statisíci lidu, avšak práce placená stokrát lépe, hledá ještě usilovněji své pracovníky sama a velmi často marně.

* * *

Vážně nám bude překážeti názor zakořeněný u velké většiny lidí, že na tomto světě jest místo jen pro nepatrné množství zámožných lidí. Tento názor vybudován byl stavem rolnickým, jehož jsme my všichni potomky.

Představa bohatství rolníků založena je na množství pozemků, které vlastní, a množství pozemků jest omezené.

V průmyslu je tomu jinak. Víme jmenovitě o našem závodě, že se mu vede tím lépe, čím větší množství zámožných lidí v něm pracuje.

Musíme si docela určitě ujasniti, že péče o to, aby každý náš zaměstnanec se stával den ode dne zámožnějším, je pro prosperitu závodu tak důležitá, jako péče o mazání našich strojů.

Musíme si uvědomiti, že člověk bez životní reservy jest vysazen takovým nepravidelnostem jako stroj bez oleje a bez reservních dílců, a jest v dílně také tak málo platen.

*

Dílna pracující levně a dokonale má býti podobna rodině a mistr jí má býti středem. Její členové by měli i bydleti poblíže sebe, aby si mohli nejen v dílně, ale i v životě navzájem vypomáhati. Každou nehodu člena dílny má pociťovati také mistr jako nehodu v práci nebo nehodu vlastní.

Tato výchova lidí v budování vlastního blahobytu pomocí sebekázně bude se nám nejlépe dařiti u mladíků, ve kterých dosud nejsou zakořeněny vášně stravující značnou část jejich příjmů a životních sil, jako pití, kouření atd.

Zde jsme již začali s naší vychovatelnou mladých mužů. Tito 14letí hoši musí se státi hospodářsky úplně neodvislými, dříve než na ně dolehne tíha rodinného života se svými nehodami.

Vedle péče o výchovu zdravého těla a praktických vědomostí nutných pro život, musíme se starati o to, aby každý z nich zahospodařil si do svého 24 roku Kč 100.000,-.

Těchto úspor bude lze dosáhnouti ovšem jen, když se výdělkové poměry budou zlepšovati rok od roku jako dosud, a já věřím, že se budou zlepšovati tempem rychlejším.

Při 10% zúročení úspor, které všem zaměstnancům poskytujeme, připadá na úroky celá třetina z tohoto ušetřeného kapitálu.

*

Stejnou péči musíme věnovati výchově děvčat. Avšak výchova děvčat se bude ubírati jiným směrem. Musíme zlepšiti naše školy pro vaření, neboť toto jest vědou, jejíž znalost zdraví udrží a rozmnoží, neznalost zničí. Musíme jim opatřiti více příležitosti, aby se naučily šíti prádlo, šaty, výchově dětí, řízení domácnosti. Mužové dosud si ani nedovedou představiti, kam může dospěti rozumně a po žensku hospodářsky uvažující ženský duch, až ženy svými tvůrčími myšlenkami v drobném hospodářství doplní muže.

U děvčat nebude lze docíliti úspor tak velkých, jako u mužů, protože děvčata méně vydělávají a vydávají více na oděv.

Ale přes to mají se z nich státi nejžádanější nevěsty pro naše mladé muže po stránce jejich praktického vzdělání, po stránce mravní, jakož i výchovy společenské, ovšem také po stránce peněžní.

Dva mladí lidé, kteří si přinesli do manželství schopnosti vydělávati a ukáznění v rozumném nakládání s penězi desetiletou zkušeností samostatného hospodaření, budou se svými úsporami kolem 150.000,- Kč s to, založiti si rodinu s pevnou hospodářskou budoucností. Stanou se kapitalisty, protože kapitál bude pracovati za ně a pro ně. 10% úročení jejich kapitálu stačí pro nejnutnější vydání rodiny. Budou to páni a ne otroci kapitálu a bude to nejpřirozenější rozřešení populační otázky zaměstnanců v průmyslu.

Mnozí si budou mysliti: »Co si svět počne s tolika penězi, když každý z nás bude kapitalista, vládnoucí statisíci? Kdo pak bude platiti úroky, když chceme všichni úroky bráti?«

Tyto starosti jsou zbytečné. Jestliže jsme pilně pracovali po celý týden na získání jmění, stačí jedna minuta týdně k vyhledání příležitosti vydati je i na dobré úroky.

Ale za tu jedinou minutu přiskočí k nám tolik těch příležitostí křičících: »Nám, nám, nám,« že uděláme dobře, když si budeme reservovati mnoho času na to, abychom ty přečetné křiklouny udrželi na uzdě.